DUCHOVNÍ SPRÁVA KOLÍNSKÉ NÁBOŽENSKÉ OBCE CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ /HUSITSKÉ/

Rychle se rozrůstající Církev československá měla ve svých počátcích kritický nedostatek kněží. Také naše farnost se po řadu měsíců musela obejít bez vlastního faráře a po většině roku 1920 dojížděli do Kolína duchovní z jiných náboženských obcí, nejčastěji z Prahy.

Prvním stálým farářem byl od konce listopadu 1920 František Paplhám. Narodil se 28. listopadu 1879 v Račiněvsi, okr. Roudnice nad Labem. Bohoslovecká studia konal v Hradci Králové, kde byl 15. června 1905 vysvěcen na kněze. Do roku 1920 působil v několika římskokatolických farnostech jako kaplan, po založení Církve československé se stal na krátkou dobu duchovním správcem nové církve v Chotusicích u Čáslavě a po té farářem v Kolíně. Zde vykonal např. první oddavky Františka Šubrta – Alžběty Daníčkové a první pohřeb sestry Pánkové, zemřelé ve věku 20 let. Vzhledem k tomu, že nebylo možné pro bytovou tíseň sehnat mu byt v Kolíně a musel obtížně a za drahé jízdné dojíždět z Čáslavska, 4. července 1921 rezignoval; později se stal farářem u sv. Mikuláše v Praze, odkud po krátkém působení odešel do ústraní. Zemřel 31. ledna 1929.

Druhým farářem se stal na základě konkurzu 2. srpna 1921 Hynek Zdík Široký. Narodil se 24. září 1886 v České Skalici, gymnázium studoval v Hradci Králové, rovněž filozofii; teologii v Hradci Králové a v Praze. Na kněze byl vysvěcen v roce 1911, po té působil na několika místech jako kaplan, též v želivském klášteře jako premonstrát. V roce 1920 přestoupil do Církve československé, krátce byl farářem v Červeném Kostelci; odtud přišel do Kolína, kde od 2. srpna 1921 soustavně a plánovitě organizoval náboženskou obec nově vzniklé církve. Během svého poměrně krátkého působení vykonal kus poctivé a svědomité práce, která nenašla vždy plného pochopení, takže se 25. března 1923 svého místa vzdal.

Třetím farářem byl JUC. Jan Amos Tabach, o němž lze užít slov velkého biskupa Jana Amose Komenského: „Rodem Moravan, jazykem Čech, povoláním bohoslovec.“

Ano, vyšel z Moravy; narodil se 15. května 1891 v Kozlovicích na Valašsku. Gymnázium vystudoval v blízkém Místku a teologická studia na Cyrilometodějské fakultě v Olomouci, kde byl 5. července 1916 vysvěcen na kněze arcibiskupem Lvem Skrbenským.

Po vysvěcení sloužil pět let jako římskokatolický kaplan v Kyjově, Ivanovicích, Tovačově a Prostějově. Moravské prostředí ho obohatilo hlubokou vnitřní zbožností. S živým zájmem sledoval snahy o církevní reformy, založení časopisu „Právo národa“ a utvoření Jednoty katolického duchovenstva.

A toto dvojí – hluboká vnitřní zbožnost a touha po reformách, spolu s vlivem čsl. kněží Pavlíka – Gorazda a Rostislava Stejskala – ho přivedlo do Církve československé. 15. října 1921 se stává farářem v Třebíči a od 1. července 1923 farářem v Kolíně.

V rozsáhlé kolínské farnosti působil bratr farář plných 22 let: bohoslužby na mnoha místech farnosti, svátosti, výuka náboženství, agenda úřadu – a k tomu stavba Husova sboru v Kolíně, postaveného v novořeckém slohu a slavnostně otevřeného 12. června 1932, a o rok později filiálního Husova sboru v Týnci nad Labem! – To však není úplný výčet. Po vyčerpávající duchovenské službě nalezl ještě čas, že vedle svého teologického vzdělání nabyl absolvováním právnické fakulty na Masarykově univerzitě v Brně vzdělání právnického, které ho potom kvalifikovalo k tomu, aby mohl říci své slovo při tvorbě Ústavy CČS.

Když v prosinci 1940 zemřel biskup Stanislav Kordule, duchovenstvo východočeské diecéze postavilo J. A. Tabacha jako jednoho ze tří kandidátů. 20. dubna 1941 byl zvolen biskupem východočeské diecéze; nebyl však potvrzen německými úřady. Jeho volbu potvrdilo až ministerstvo školství a osvěty ČSR 8. června 1945 a dnem 15. září téhož roku mohl nastoupit biskupský úřad.

Třetí biskup východočeské neboli královéhradecké diecéze navazoval na tradici svých předchůdců, biskupů G. A. Procházky a Stanislava Kordule, svou velkou obětavostí a horlivostí ve službě. Nikdy nehledal lidskou slávu, ale vždycky slávu Boží; věrně sloužil Pánu i lidem. Jeho bohoslužby měly hloubku vnitřní zbožností. Nevyznačoval se patosem, jeho kázání měla klidnou vypravěčskou formu. Působil svým klidem a rozvahou, a nadevše získával dobrotou srdce.

Po osmi letech, ku konci května 1953, biskup Tabach odešel s čistým svědomím do ústraní; odstěhoval se zpět do Kolína, kde na Zálabí, u lesa si s manželkou zakoupili skromný domeček.

1. března 1971 se uzavřel běh biskupova 80-letého pozemského života a on odešel „v radost svého Pána.“

Sestra Ludmila Tabachová přežila svého chotě o 14 let; v posledních dvou letech před smrtí žila v Domově důchodců „Hačka“ Hradec u Stříbrné Skalice, kde jsem ji navštěvoval, těše se vždy na setkání s ní.

K setkání manželů Tabachových „u nohu Pána Ježíše“ došlo 20. května 1985, když se uzavřela 94-letá pozemská pouť této vzácné ženy.

Na hřbitově v Kolíně je prostý pomník s označením „Rodina Kašparova a Tabachova.“ Skoro vždy, když odcházím z pohřebního obřadu ze smuteční síně, jdu k tomuto hrobu, abych se tu pomodlil modlitbu Páně a prosbu: „Prosím Tě, Pane, buď jim věčným Světlem.“

Čtvrtým farářem se stal Leopold Fischer. Narodil se 20. dubna 1904 v polském městě Zawiercie. Základní školu a středoškolská studia absolvoval v rodném městě. Po složení maturitní zkoušky na gymnáziu se přihlásil na Husovu československou evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, jejímž řádným posluchačem byl do roku 1926. Celý jeho další život poznamenalo osobní setkání s prvním patriarchou CČS ThDr. Karlem Farským.

Po vysvěcení na kněze v roce 1928 nastoupil na své první farářské místo v Chustu na Podkarpatské Rusi; v témže roce se tu oženil s Josefou Vorudovou. Po roce byl na vlastní žádost přeložen do Jilemnice.

Podepsáním mnichovského diktátu v září 1938 byla náboženská obec v Jilemnici zmenšena o 17 politických obcí. Bezmála polovina z více než 3.000 věřících CČS se rázem ocitla za hranicemi protektorátu. Přesto farář, kterému se podařilo získat povolení do tzv. Sudet, nadále navštěvoval věřící na odtrženém příhraničním území, povzbuzoval je a posiloval Božím slovem.

Na podzim 1939 byl L. Fischer kontaktován důstojníkem Janem Peterou a jeho bratrem Emanuelem, kteří ho vyzvali ke spolupráci s vojenskou organizací Obrana národa. Byl pověřen zpravodajskými úkoly, předával informace vojenského a hospodářského rázu na území tzv. Sudet. Současně udržoval spojení s rodinami zatčených příslušníků odboje, pro které organizoval pomoc. 2. srpna 1942 byl zatčen gestapem a uvězněn ve Valdicích u Jičína. Protože se gestapu nepodařilo prokázat mu účast v odboji, byl 23. září 1942 propuštěn, ale dostal zákaz pobytu v Jilemnici a dalších 12 okolních okresech. Po několikaměsíčním nuceném pobytu v Kyjově na Moravě byl v dubnu 1943 ustanoven pomocným duchovním v Kolíně.

Znovu zde prostřednictvím čsl. faráře Josefa Kracíka z Ledče nad Sázavou obnovil spolupráci s Emanuelem Peterou. Od konce dubna 1945 se podílel na utvoření šestičlenného Revolučního národního výboru v Kolíně, jehož se stal členem. Za účast v protinacistickém odboji byl v roce 1946 vyznamenán Československým válečným křížen 1939 a Československou vojenskou medailí za zásluhy I. stupně.

Na sklonku války prožil farář Fischer radostnou rodinnou událost, když se mu narodil syn Jaromír. Žel manželka Josefa po necelých dvou letech zemřela. V dubnu 1951 se oženil podruhé s Jiřinou, rozenou Součkovou, porodní asistentkou. To již v náboženské obci kolínské působil jako samostatný farář (od 1. 9. 1945), zároveň byl předsedou kolínského okrsku (dnes název vikariát). V Pražské diecézi CČS/H/ zasedal v prezidiu diecézní rady a z této funkce podle potřeby zastupoval pražského biskupa. Dlouhá léta se také jako člen ústředního výboru a předseda okresního výboru věnoval práci ve Svazu bojovníků proti fašismu.

Bratr farář Leopold Fischer zemřel po dlouhé nemoci 9. listopadu 1975 ve věku 71 let. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo 14. listopadu 1975 v Husově sboru v Kolíně. Pohřební obřad, který vedl pražský biskup Dr. Josef Kupka, a spolu s mnoha duchovními se ho zúčastnil také nynější kolínský farář, byl ukončen písní „Blíž Tobě, Bože můj“. Urna s ostatky zesnulého je uložena v kolumbáriu Husova sboru, v němž sloužil 32 let. Manželka Jiřina přežila svého chotě o 7 let; žila tedy na faře ještě 2 roky spolu s rodinou nynějšího faráře.

Během nemoci a po smrti faráře L. Fischera se střídali ve službě věřícím v Kolíně faráři z okolních náboženských obcí Kolínského vikariátu.

Pátým farářem kolínské náboženské obce CČSH byl Miroslav Palčovič. Narodil se v roce 1951 v Havlíčkově Brodě. V letech 1975 – 76 začínal svou službu jako samostatný kazatel v Benátkách nad Jizerou. Po ukončení teologického studia byl vysvěcen na kněze a od 1. března 1976 ustanoven farářem v Kolíně, kde působil necelých pět let, a to společně s manželkou Lenkou, roz. Durchánkovou, která byla pověřena vedením duchovní správy v náboženské obci Zásmuky. Během jejich pobytu v Kolíně se jim narodily dvě dcery. Své působení v Kolíně M. Palčovič ukončil v prosinci 1980, o měsíc později také jeho manželka. Oba manželé odešli z Pražské diecéze CČSH do Klatov v Plzeňské diecézi CČSH.

Šestým farářem kolínské farnosti je od 1. února 1981 Th. Paed. Mgr. Oldřich Mach.
Datum a místo narození: září 1947 v Bakově nad Jizerou, okr. Mladá Boleslav.
Datum a místo křtu: říjen 1947, Sbor Prokopa Velikého v Bakově nad Jizerou.
Datum a místo kněžského svěcení: 5. července 1970, Husův sbor Praha – Dejvice.
Světitel: Josef Pochop, biskup královéhradecký.
Spolusvětitelé: Dr. Josef Kupka, biskup pražský; Dr. Antonín Hobza, člen rst. Praha – Dejvice a ÚR CČSH; Prof. Dr. Anežka Ebertová, Husova čsl. bohosl. fakulta.
Rodinný stav: ženatý. Manželka: ThMgr. Krasava Machová, farářka v náboženských obcích Zásmuky a Kouřim, diecézní metodička duchovní péče o děti.
Děti: Eva (zdravotní sestra), Daniel (učitel), Ludmila (učitelka).

V z d ě l á n í :
Základní devítiletá škola v Bakově nad Jizerou.
Střední ekonomická škola v Mladé Boleslavi.
Husova československá bohoslovecká fakulta v Praze (teologie).
Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy (pedagogická způsobilost k výuce náboženství, etiky a filozofie).
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (pedagogická způsobilost k výuce českého jazyka a literatury, občanské výchovy a základů společenských věd).

D u ch o v e n s k é__p ů s o b e n í :
Hlinsko v Čechách, okr. Chrudim (farář) a Skuteč (adm. farář).
Husova československá bohoslovecká fakulta v Praze (ředitel bohosloveckého internátu = kněžského semináře).
Tuchoměřice, okr. Praha – západ (farář) a Hostivice (adm. farář).
Kolín (farář) a Plaňany (adm. farář).
Pozn.: adm. farář = administrující farář, tzn. zastupující farář, který kromě duchovní správy své farnosti koná současně službu ještě i v jiné náboženské obci, zpravidla více let.

P e d a g o g i c k é__p ů s o b e n í :
Husova československá bohoslovecká fakulta v Praze: výchova duchovenského dorostu (ředitel internátu) a v Přípravném kurzu HČBF výuka českého jazyka a občanské výchovy.
Husitská teologická fakulta UK (odb. asistent) – výuka: „Dějiny pedagogiky.“
4. ZŠ Kolín, ZŠ Plaňany, ZŠ Žiželice nad Cidlinou: výuka náboženství.
Základní škola T. G. Masaryka Žiželice nad Cidlinou: výuka českého jazyka, občanské výchovy, dějepisu; třídní učitel.

Ž i v o t n í k r é d a :
Apoštol Tomáš o vzkříšeném Kristu: „Můj Pán a můj Bůh.“
Dr. Edvard Beneš: „Věrni zůstaneme.“
Ing. Miloš Zeman: „Tato země je naše.“

Kromě výše uvedených šesti farářů se na duchovní správě kolínské náboženské obce podílela v dřívějších letech také řada duchovních a katechetů, kteří byli služebně podřízeni faráři a společně s ním usilovali o to, aby věřící srdcem vyznávali: „Blíž Tobě, Bože můj, jen Tobě blíž“ (Zpěvník CČSH, píseň 23).

Farář Th. Paed. Mgr. Oldřich Mach

portfolio
portfolio


Model kostela
BOHOSLUŽBY
Pravidelně každou neděli od 9:00 hodin, Husův sbor.
Farář Th. Paed. Mgr. Oldřich Mach
Telefon: 321 722 944
Husovo nám. 273, 280 02 Kolín III.