HISTORIE KOSTELA
Průčelí Husova sboru představuje holubici se složenými křídly

Zkusili jste si někdy spočítat, kolik je dnes v Kolíně kostelů? Když nezapočteme synagogu a modlitebny, je jich sedm.

První tři si vybaví snad každý - monumentální Parléřův chrám sv. Bartoloměje je jedním ze symbolů města, kostel Nejsvětější trojice s kapucínským klášterem stojí na frekventovaném místě u Komenského parku a barokní kostel svatého Víta je dominantou Zálabí.
Zbylé čtyři kostely jsou nenápadnější, ale to na jejich zajímavosti neumenšuje. Ruiny kostela Všech svatých za nádražím jsou na tak nejednoduše přístupném místě, že je část obyvatel města nikdy na vlastní oči nespatřila. Pseudogotický kostel Českobratrské církve evangelické stojí naproti budově soudu v ulici Politických vězňů. Kostel sv. Jana Křtitele, dnes užívaný pravoslavnou církví, je u Nového mostu necitlivě sevřen z jedné strany čtyřproudou silnicí a z druhé obchodním centrem Futurum.
Poslední, sedmý kolínský svatostánek, elegantní kostel Církve československé husitské na Husově náměstí neboli Husův sbor, je z nich nejnovější.

Na začátek je třeba předeslat, že Církev československá husitská nese tento název až od roku 1971 a do té doby se jmenovala Církev československá. Když její náboženská obec v Kolíně v lednu 1920 vznikla, neměla žádný bohoslužebný prostor. V úvahu logicky připadal v té době delší dobu opuštěný a nijak nevyužívaný malý kostel sv. Jana Křtitele stojící na Kutnohorském předměstí. Zakladatele náboženské obce zaujal nejen výhodnou polohou ve středu města, ale také svou husitskou minulostí. V době husitské bylo totiž v tomto kostele vše zařízeno podle učení Jana Husa, takže kněží nevlastnili žádné světské statky a farní obročí byla převedena na obecní jmění, z jehož výnosu obec vyplácela kněžím mzdu a přebytek věnovala na kostel, školy a chudé.
Městská rada žádosti Církve československé vyhověla a v září 1920 jí kostel sv. Jana Křtitele propůjčila do užívání. První českou mši zde koncem září 1920 sloužil farář Bohumil Uher a kostel církev využívala dalších 12 let. Rychle se ale ukázalo, že pro rozrůstající se společenství je kostel sv. Jana Křtitele malý. Kostelík náboženské obci nevyhovoval hygienicky ani esteticky, a protože proti zapůjčení kostela městskou radou dlouhodobě protestovala i církev římskokatolická (podala dokonce žalobu, kterou ale soud zamítl), začali členové církve přemýšlet o stavbě kostela vlastního.

Hledání pozemku
Už v roce 1922 byl zřízen stavební fond na stavbu budoucího sboru a v roce 1924 požádala rada starších Církve československé kolínskou radnici o darování místa pro stavbu nového kostela na tehdejším Vinařického (dnes Husově) náměstí. Náboženská obec si toto místo vybrala na doporučení prvního biskupa – patriarchy ThDr. Karla Farského, který během návštěvy Kolína v listopadu 1923 o lokalitě na Vinařického náměstí pronesl často vzpomínanou větu „Toto jest ideální místo pro váš sbor.“
První žádost o přenechání pozemku městská rada zamítla, Vinařického náměstí totiž sloužilo jako park, a navíc na něm bylo nákladně vybudováno dětské hřiště. Po několika dalších marných pokusech v následujících letech uspěla až žádost z roku 1927 – městská rada se 20. dubna usnesla na darování pozemku na dolní části náměstí a pozemek byl následně zapsán do pozemkových knih jako majetek Církve československé.
Na konci roku 1928 byl vypracováním návrhu kostela pověřen architekt František Potůček, jeho plány ale z technických a architektonických důvodů městská rada dvakrát zamítla. Na doporučení městské rady byl poté vyhotovením nového návrhu pověřen Ing. arch. Vladimír Wallenfels z Prahy, žák zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry.

Stavba
Slavnost položení základního kamene kostela proběhla za hojné účasti příslušníků církve, zástupců místních úřadů a východočeského biskupa Stanislava Korduleho 28. června 1931. Ke smůle se vytoužená stavba „trefila“ do období hospodářské krize, a tak byla od počátku provázena problémy s financováním. Rozpočet stavby byl 950 tisíc tehdejších korun, ve stavebním fondu ale bylo na začátku stavby jen 150 tisíc. Slíbená finanční podpora z veřejných prostředků nebyla kvůli krizi nikdy realizována, a tak si náboženská obec nakonec musela na stavbu vzít půjčku u banky.
Samotné stavební práce, prováděné kolínskou firmou Záruba – Jandák, byly zahájeny 28. srpna 1931. Stavba pokračovala na dnešní podobu nevídaným tempem. Výkop základů provedli během tří týdnů přímo členové rady starších a s nimi dalších čtyřicet dělníků. Následně byly položeny železobetonové základy pod budovou sboru a věží, to vše za permanentní přítomnosti řady zvědavců. Na konci listopadu 1931 už byla stavba zastřešená. Na střechu byla položena tepelná a zvuková izolace a byla pokryta měděným plechem. Během února 1932 byla provedena kanalizace a vodovody, následovalo osazení sboru a přednáškového sálu železnými okny a věže železnými žaluziemi. Poté byla instalována elektřina, ústřední topení a byly postaveny všechny schody. V dubnu a květnu 1932 proběhly dokončovací práce – zasklení oken, položení podlah a výmalba. Kompletní stavba byla dokončena za necelých 10 měsíců od prvního kopnutí do země.

Husův sbor
Elegantní stavba Husova sboru je vsazena doprostřed dolní části náměstí a její hlavní průčelí směřuje na západ. „Sbor byl postaven v modernizovaném řeckém slohu. Průčelí se vstupním portálem představuje holubici se složenými křídly, která je připravena vzlétnout. Tvary velkých oken po stranách kostela sledují tvar střešní klenby, z jejíhož středu vyrůstá 27 metrů vysoká věž, ukončená husitským sluncem a kalichem. Široká vnitřní síň s mušlovitou klenbou, chrámová loď od stolu Páně – oltáře stoupá do výše, k nebesům. V exteriéru i interiéru nalézáme charakteristické funkcionalistické prvky, jejichž výslednicí – za příhodných světelných podmínek – je nekonečný prostor, který udává směr moderním chrámovým stavbám,“ popisuje stavbu stávající farář Církve československé husitské Th. Paed. Mgr. Oldřich Mach.
Do prostoru sboru se vchází hlavním vchodem, nad kterým je umístěna tři metry široká železobetonová deska, chránící vstup před deštěm a opticky snižující vysoko umístěný vchod. Střecha nad sborem je kvůli akustice uvnitř atypicky řešená, jakoby do tvaru mušle. Nad kůrem u průčelní zdi je střecha nejvyšší a v mírně klesajícím oblouku padá k zadní stěně kněžiště. Severní a jižní stěnu kvůli dostatku světla uvnitř sboru tvoří po celé délce skleněné plochy, které jsou umístěny na pětimetrovém zděném podkladu.
Za vstupními dveřmi do sboru je předsíň s kolumbáriem, které má sloužit zároveň i jako obřadní síň. Na pravé straně je schodiště na kostelní kůr s varhanami a s kapacitou až sto osob. Z kůru vede vstup do věže, na jejíž schodech je další místo pro urny. Nahoře ve věži jsou pověšeny tři zvony a měly tam být instalovány světelné hodiny.
V přízemí býval přednáškový sál se samostatným vchodem z farní budovy. Díky pěti velkým železným oknům bylo v sále dost světla, takže svého času sloužil i jako divadelní či koncertní sál. Na zadní stěně sálu byl balkon s šedesáti sedadly.
Druhou částí komplexu je farní administrativní a obytná budova s rovnou střechou, umístěná ze západní strany v zákrytu za budovou modlitebny. V přízemí farní budovy byla zřízena knihovna a zasedací síň pro radu starších, používaná i pro schůze Sesterského sdružení, Jednoty mládeže a k dětským besídkám. V prvním patře obytné budovy je kancelář duchovní správy a dva byty s příslušenstvím, první pro faráře a druhý menší pro pomocného duchovního.

10.000 lidí na slavnostním otevření
Slavnostní otevření dokončeného sboru proběhlo v neděli 12. června 1932, na výročí pohřbu prvního patriarchy Karla Farského. Po ranní bohoslužbě Jana Tabacha v kostelíku sv. Jana Křtitele, kterou se přítomní rozloučili s dosud užívaným bohoslužebným prostorem a po vzpomínkovém projevu faráře Uhra z Jičína (sloužil zde první mši v roce 1921), následoval průvod městem v čele s dvaceti duchovními v husitských talárech. Průvod, ve kterém šlo podle dobových odhadů nejméně 10 tisíc lidí, dospěl na Vinařického náměstí. „Konečně se zjevil v záři sluneční bílý náš sbor užaslým zrakům jako v pohádce, který bratr biskup Kordule sám v proslovu prohlásil za nejkrásnější v diecézi v Církvi československé,“ nadšeně popisoval dění jeden z očitých svědků.
Po slavnostním zahájení pěveckým sborem a uvítání hostí následovaly proslovy a konečně odemčení sboru a slavnostní bohoslužba biskupa Stanislava Korduleho. Druhou bohoslužbu sloužil na náměstí před sborem farář Tichý z Kutné Hory pro tisíce přítomných, kteří se nevešli dovnitř. Oslava, na které nechyběli zástupci města včetně starosty JUDr. Miroslava Jelínka, byla ukončena koncertem Kmochovy hudby.

Zvony
Kvůli kritickému nedostatku peněz se původně s pořízením zvonů nepočítalo, někteří členové církve ale namítali, že budou-li ve věži hodiny, měly by tam být i zvony. Penzisté Václav Pospíšil a Karel Luňák a kostelník František Klema se tedy rozhodli uspořádat sbírku a podařilo se jim vybrat potřebných 7.400 korun. Zvony pro Husův sbor byly ulity dva, větší vážil 400 kg a byl na něm reliéf Jana Husa, druhý s reliéfem Karla Farského 150 kg. V červenci 1933 k nim byl zavěšen ještě zvon třetí, umíráček, který dostal jméno Komenský. Za války byly všechny tři původní zvony rekvírovány Němci a z Kolína definitivně zmizely. Dnešní tři zvony byly na věž zavěšeny až po válce.

Co se dělo dál
A co se v Husově sboru změnilo v dalších desetiletích po jeho slavnostním otevření? V roce 1936 byl v kostele zbudován zasklený výklenek s prstí z italských, ruských a francouzských legionářských bojišť Doss Alto, Zborov a Terron. V roce 1949 přibyla prsť z míst, kde umírali Češi za 2. světové války (Terezín, Lidice, Dukla).
V roce 1954 byly na kůru postaveny kutnohorskou varhanářskou firmou Organa velké dvoumanuálové varhany s 23 rejstříky. Ty nahradily původní menší varhany, které dnes najdete ve filiálním kostele Církve československé husitské v Týnci nad Labem. V roce 1984 a 1986 byly elektrifikovány zvony a v roce 1992 došlo na opravu sboru i fary a instalaci křišťálových lustrů. V roce 1999 byla v kněžišti umístěna křtitelnice se svícnem z bílého mramoru.

Zdroj: Kolínský pres

 

 

 

¨

Přispět na opravu střechy můžete snadno přes internetové bankovnictví pomocí QR kódu:


 

Galerie snímků kostela